 |
| ....se nejedná o šesteráka, ale o nepravidelného osmeráka! |
Na večerní čekané
Když jsem dorazil na čekaniště, nejdříve jsem obhlédl paseku pod posedem a potom jsem pomalu a tiše vylezl na posed. Čekal jsem asi deset minut. Co chvíli přeletěla nad pasekou sojka, na modřínu, který stál uprostřed paseky klepal datel nebo snad strakapoud a první zajíci vycházeli po svých předem vyšlapaných pěšinkách na večerní pastvu.
Z lesa za mnou se ozýval stále hlasitěji zpěv všelikého ptactva, sýkor, kosů a jiných zpěváků a napravo již pomalu, ale jistě zapadalo slunce, oranžové jako pomeranč. Poslední vosy a jiný hmyz pomalu končily své cesty, ale protivní komáři naopak byli stále protivnější a jejich pískání bylo stále hlasitější.
Uběhla dlouhá hodina mého čekání, když se na protější straně paseky ozvalo praskání a lámání větviček. V houštině bylo vidět červenohnědé tělo srnčího kusu. Po chvilce pátrání jsem konečně přečetl, že jde o srnce, zřejmě šesteráka, chovného, silného v trofeji i ve zvěřině. Srnec pomalu vyšel na paseku a počal vytloukat své parůžky z lýčí. Dlouhým vytloukáním úplně zbavil mladou borovičku větví. A nyní se srnec již procházel pomalu, tu a tam ukousl malinový či ostružinový list, uškubl kousek trávy.
Jak jsem tak sledoval tohoto srnce, ani jsem nevnímal, že nedaleko něho stojí druhý srnec.
Zvedl jsem dalekohled. Na dálku jsem se domníval, že jde též o šesteráka. Tento srnec chvíli čekal bez hnutí, snad ani nedýchal. Potom však mohutným skokem přeskočil několik boroviček a vyrazil k prvnímu krasavci.Ten se lekl, nebo snad ne, ale začal před tímto srncem utíkat. Srnci běhali po pasece, jejich dráhy tvořily kličky a kola. Srnci supěli a snažili se nabrat co největší rychlost.
Netrvalo dlouho a po chvíli jeden srnec zaběhl pod "mým" posedem a druhý se za ním zastavil.
Teď jsem ani nemusel zvedat dalekohled.
Jasně jsem viděl, že se nejedná o šesteráka, ale o nepravidelného osmeráka! Taková trofej se vidí málokdy, byl jsem tedy rád, že jsem ji mohl v podkrkonošských lesích vidět i já. Srnec se po chvíli čekání rozběhl do lesa a oba zmizeli za hlučného lámání a praskání někde v hloubi lesa.
Za několik dní jsem se dozvěděl, že srnec osmerák byl uloven. Bylo mi toho krasavce i trochu líto.
Zdroj: Michal D., myslivost sociální sítě
